Ztratila jsem se v Ashitakových očích

27. ledna 2015 v 12:05 | Alexandra Gryffin- Fox |  Netopýří (ú)lety
Vzbudila jsem se s železitou pachutí v ústech a okamžitě jsem věděla, jaký den budu mít. Proto už od osmi bojuji s hořkostí zimní atmosféry a myšlenky na vlastní solitérnost zaháním dalším vydáním vanilkového rooibosu.


Někdy bych si přála, aby se zastavilo volání špatné krve, a já se mohla plně oddat tomu navždy nebýt nikým. Jen zvolna plynout po vánku a občas se zachytávat o větve jako nitka z pavoučí sítě. Ne, že by se mi to chvílemi nedařilo. Poslední dobou tyhle povětrné výpravy praktikuji až příliš často. V jednu chvíli jsem unešená pocitem svobody, jsem šťastná a v dobré náladě, v další mě křídlem pleskne okolo letící anděl (nebo můra, či co já vím) a vidím se z ptačí perspektivy a slyším se, jak říkám: "Co to SAKRA zase děláš?!".
Vím přesně, kdo může za to uvolnění mravů a zvyků. Má nade mnou moc a dokáže mi během desíti vteřin desetkrát změnit náladu. Vedle něj jsem tak nejistá, zmatená a odhalená; ale abych dala najevo sebemenší vybočení z obvyklé liščí "harmonie"? Radši uhořím zevnitř, než abych to přiznala. Hraju si na silnou a stejně stačí jediný letmý pohled do jeho rozšiřujících se zorniček a jsem bez dechu, vůle a jakékoliv ironie. Ne, nechci, aby to věděl, opravdu ne.
To je možná můj problém. Nechám někoho, aby se mnou - byť nevědomky - takhle mával. Děsím se toho, až někde ztratím svoje růžové brýle (přestože přes ně nekoukám poctivě) a uvědomím si, že takhle to nepůjde. Že se opět honím za iluzí potulného kouzelníka a ve skutečnosti někdo jako já nebude moct být s někým jako je on.
Otázka je, jestli to radši nehodit za hlavu a spontánně si to užít. Být vděčný aspoň za ten čas, který spolu strávíme, a pak mít na co vzpomínat. To by i šlo, kdybych jen nepotřebovala jiskřičku jistoty, že nejsem jenom hračka určená pro pobavení, a až vyjde nový model, zůstanu pohozená v temném koutě.
Mám z toho sabotážně-sebevražedné sklony muslimského fanatika. Sedím s prstem na tlačítku "Odpálit" a jen vyčkávám. A z celého srdce doufám, že přijde speciální jednotka na bombové útoky a podobné hlouposti mi zarazí.

Hammerfall, Any means necessary


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fantaghira Fantaghira | Web | 10. února 2015 v 19:51 | Reagovat

Jak moc je zvláštní, že ve většině toho textu vidím sebe?
Napsala bych ti něco povzbudivého, ale všechno by to byla jen prázdná slova.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama