The krajta quest

27. srpna 2014 v 15:52 | Alexandra Gryffin- Fox |  Netopýří (ú)lety
Už jako malé drzé lišče jsem si přála mít jakéhokoliv plaza doma ve své péči. Brala bych všechno snad kromě chameleona a želv. V teraristice jsem si nejvíc oblíbila tři hady - užovku červenou Adélu (ze které se vyklubal Adélák), krajtu tygrovitou Oskara a nikdy nepojmenovanou krajtu královskou.


U užovek červených se mi vždycky líbilo zbarvení a jejich činorodost. Hádě se po vás plazilo v jednom kuse, omotávalo se kolem ruky a málokdy se uklidnilo. U krajt jsem zase obdivovala jejich roztomilé tlamičky a překrásné vzory na kůži. Oskárek byl navíc obrovský, když jsem ho měla okolo krku ocas i hlavu ve stejné výši, tak jsem je měla tak do půli stehen. Prostě had, kterým už se dá dobře zastrašovat. :D Krajta královská byla zase velmi klidný nekousavý a neagresivní had, kterého když jste někam dali, tak tam byl a hřál se na vás, dokud vás nezačaly bolet krční svaly.
Zhruba v době, kdy jsem si pořídila kocourka Suriho, jsem si začala čas od času obcházet (a slintat nad nabídkami!) různé e-bazary, kde se mnoho chovatelů snažilo udat mláďata hadů nebo ještěrů. Všimla jsem si, že někdy se najde docela výhodná nabídka hada i s teráriem. Buď už ti lidé neměli čas se o zvíře starat, nebo se stěhovali a v novém bytě už ho mít nemohli.

Malá a vyděšená krajta v teráriu, když se pod ní konečně nic netřáslo.

Po jedné takové nabídce jsem skočila minulý týden. Opět jsem si pocházela nabídky (a vzdychala jsem, že nemám volných deset tisíc na dva bazilišky i s teráriem) a všimla jsem si překrásné dvouleté krajty královské, které se někdo z jižních Čech snažil zbavit co nejdříve.
No jistě, že jsem se na první pohled zamilovala a začala jsem spřádat plány, jak si zajistit odvoz autem z Budějovic neb mě nenapadal žádný známý řidič, který by tam tu cestu měl. Napadlo mě, že bych se mohla podívat na jízdomatu, jestli náhodou někdo nepojedu trasu Budějovice-Brno. Našla jsem jednoho člověka, ale ten mi řekl, že to nepůjde kvůli jeho pejskovi. Radši jsem mu nevysvětlovala, že kdyby někdo někomu ubližovat tak to ten pes krajtě, která stejně zůstane v terárku, aby to pro ni nebyl takový stres, ale nehádala jsem se.


Zhruba někdy v té chvíli mi konečně poslali adresu a já jsem zjistila, že vesnice, ve které bydlí, není tak u Budějovic jako spíš u Týna nad Vltavou. Zkusila jsem si to zadat a našel se jeden člověk, co odtamtud vyjížděl. Heuréka!
Hned jsem si ho přidala na FB, protože mi připadalo, že se domluvíme mnohem dříve, a snažila nevyděsit, že jedním z pasažérů bude i had. Pán odpověděl, že to není problém, jen že mu krajta nesmí sníst chamíka. Ok, za hada jsem přísahala na psí duši i na kočičí (liščí) svědomí, že chameleonovi se nic nestane.
Potom, co jsem si domluvila odjezd, jsem napsala paní, že krajtu přijedu vyzvednout během této neděle a že může stáhnout inzerát. Toho jsem potom litovala, jelikož jsem další čtyři dny trpěla, protože mě nenapadlo uložit si fotku.
Odjezd už jsem naplánovaný měla, ale najít si spoj do Týna v neděli, to se ukázalo jako mučení. Idos mi žádné normální spojení nenašel a do Týna mě hnal přes Prahu, tak jsem si to všechno musela hledat město po městě. Nakonec jsem z toho vyrobila docela slušný spoj s dostatečným čekáním v místech přestupu. Brno - Tábor, Tábor - Týn nad Vltavou, cesta asi čtyři hodiny bez čekání. Autobusem.


To mě moc nepotěšilo, ale co bych pro krajtu neudělala. Doufala jsem, že ten den mě nechytí cestovní horečka nebo katastrofická liščí hysterie a že budu v klidu. Že mi nic neujede, nikde se neztratím a na konci dne se mi v pokoji bude plazit hadí roztomilátko.
V onen den se navzdory mé nervozitě nic nepokazilo. Všechny autobusy jely na čas, našla jsem si čas na jídlo a ani mě po cestě nikdo nemučil nebo se mě nesnažil zabít. Pán mě vyzvedl v Týně na parkovišti a na statek jsme dojeli téměř hned. Otevřela nám paní se zoologickou za zády (čtyři border kolie, jedna mainská mývalí kočka, jedna britská, slepice, husy a další havěť) a hned nám ukazovala, kam máme jít. Když mi z terária vytáhla hádě, málem jsem se rozpustila radostí - byl mnohem hezčí a roztomilejší než na fotce. Pojmenovali ji Sára a má asi dva roky. Potom se se mnou podělila o základní info, co jí máme dávat k jídlu (křečky ne, ti jsou moc sladcí, jak si na ně jednou zvykne, tak nebude chtít nic jiného!), jak funguje terárko, kdy se naposledy svlékala a další věci. Dala jsem paní peníze, krajtu jsme sbalili do terárka a terárko připoutali na zadní sedadlo do auta. A pak lištička odjela do západu slunce i se svým novým miláčkem.

Najdi hada! Ps. Od té doby se lištička nikdy nepřestala usmívat.

Cesta kupodivu utíkala dost rychle a z mého odvozu z Týna se nakonec ukázal upovídaný pan veterinář a učitel na Masaryčce. Brzo jsem poznala, že je to spřátelený terarista a dal mi pár rad, jak se o krajtu starat. Hodně se rozpovídal o chameleonech, co všechno jeho mrňavý chamík Bohouš provádí, jak si jednou z nějaké africké země omylem přivezl jedovatého pavouka (a manželka se s ním málem rozvedla :D) a další zajímavosti. Doma jsem byla okolo sedmé hodiny a jako první věc jsem se šla pochlubit mazlivým hádětem Radimovi.

Ssssselfie?

Ps. Po několikadenním rozmýšlení jsem se rozhodla ji pojmenovat Kleopatra. I když stále nemáme zjištěné pohlaví a já mám podezdření na samečka.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 11:19 | Reagovat

Moc pěkné hádě a také jméno! Hadi se mi moc libí, ale mám podezření, že můj budoucí muž je nemusí, takže... :-D

Upovídaní cestující jsou fajn, lepší než  ti, kteří vyvolávají trapné momenty ticha. Vzpomínám si, jak jsme jednou byli v informatice se zeměpisářem a dělali testy na známky a ten, kdo měl 100% se mohl podívat do krabice na okně. Říkáš si, hm, krabice. A víš, co tam bylo? Agama límcová! :-D

2 Lyra Lyra | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 21:48 | Reagovat

Jsi odvážná, to se musí nechat. :-) Když jsem byla malá já, jediné zvíře, o kterém jsem snila, bylo kotě. Vlastně se od té doby příliš nezměnilo a na plaza bych si netroufla ani tenkrát, ani teď.

Jde poznat, že jsi krajtu vážně chtěla, když jsi kvůli ní byla ochotná podstoupit čtyřhodinovou cestu a všechno to jistě komplikované domlouvání. Snad ti soužití s ní přinese mnoho radosti. Sára je krásné jméno, tak se jmenovala jedna z našich bývalých koček. :-) Kleopatra také zní dobře. A když to bude sameček, můžeš mu říkat Marcus Antonius, ať zůstaneš ve stejném období. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama