Z autobusu

15. června 2012 v 22:03 | Alexandra Gryffin- Fox |  Netopýří (ú)lety
Vyhrabala jsem svůj zápisek z nedávné cesty autobusem (5.6.) do Prahy a skoro by byla škoda se o něj nepodělit. Nyní přenechám hlas minulosti, ač není příliš vzdálená.

Sedím si na nepříliš pohodlné sedačce a už teď cítím zombíky, jak se mi prokopávají páteří až k mozku. Na obrazovce na míle vzdálené mým očím hraje nějaký postižený film (místy přeskakuje z černobílého na barevný) a já se nudím. Poprvé po dlouhé době.
Nebaví mě sledovat políčka poseté saláty a přemýšlet, že u nás by se to hned rozkradlo. Žádnou knížku jsem si nevzala (do autobusu, v kufrzenu jich byl celý štos) a zapomněla jsem si do m4 nahrát "nové" album Eluveitie. Skoro mě mrzí, že si nemůžu poslechnout Uis Elveti v Helvécii. Psaní? Přiznávám, dle kvalitní roztřesenosti silnice, při níž mám skoro pocit, že jsem doma v ČR, se mi nedaří psát tak, aby byla šance, že to po sobě někdy vyluštím. Stihla jsem si vytáhnout oskárkový polštářek, červenou kočičí deku, ale víc jak pět minut vleže jsem nevydržela.
Víc než nechutnou alternativou je otevření mé nádherné (a kupodivu ne zbytečné) učebnice francouzštiny, z níž bych mohla dohánět to, co neumím. Zářit na testech s fj mě povznáší, ale ne tolik, abych o tu modrou (těžkou) knihu zavadila jenom pohledem. Nooo, snad možá později...
Radši bych se mohla pochlubit svým balicím odpoledem. Kufr, dle mých očekávání, vážil asi jako polovina mě a nejedno mužské podpaží se kvůli němu zapotilo, když se rozhodlo ukázat krásce v nesnázích, že ani zdaleka není za zenitem. Po cestě do Neuchatelu jsem chtěla jít nakoupit nějaké čokoládové pozornosti pro rodinu, ale šalinizna mě zklamala. Kvůli výluce na trati jsem si musela vzít autobus, který mě sice dovezl až před nádraží, ale v okolí nebyl žádný obchod. Nakonec jsem vzala zavděk nádražnímu pekařství (mňam, trikolórová bageta - mozzarella, rajčata a bazalka) a místním obchodem. Pochopitelně, s patřičnou přirážkou, která mi zakázala koupit víc jak pět čokolád.
V Bernu jsem byla brzo. My hysterky totiž vyjíždíme alespoň o hodinu dříve. Co kdyby se něco pokazilo? Autobus by naboural, ujel mi vlak? Rozbil se kufr? Co na tom, že potom musím jako magor čekat, hlavně, že už jsem na místě. I tak jsem se zastavila v Loebu podívat se po dalším plyšovém netopýrovi (ne rpo mě, pro tetu), ale neměli ho. Zato jsem našla plyšovou petšopku a Yodu (Starwars), takže nevyřešené dárky pro skřetoušky se vmžiku staly vyřešenými. Zakončila jsem to nákupem (ani se neptejte, kolik jsem utratila :D) v bonbonovém obchodě, kde jsem nabrala hrst od cukrátek, která mě zaujala, popadla fialové a oranžové skittlesky a malou krabičku ve tvaru kočičí lebky s nějakými bonbony.
Když jsem skončila s nakupováním, jela jsem na "Car Neufeld". Čtyřicet minut jsem se ještěrkovala na sluníčku a v podstatě se začala nudit.

K obrázku: Už víte, z čeho je adamantium? :D


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Livien Livien | Web | 17. června 2012 v 21:35 | Reagovat

Ehm ehm, když ona ta hodina všechno jistí. O:) O:)

2 Alexandra Gryffin- Fox Alexandra Gryffin- Fox | Web | 18. června 2012 v 9:39 | Reagovat

[1]: Taky cestovní hysterka? :D

3 Livien Livien | Web | 19. června 2012 v 11:21 | Reagovat

[2]: Aano :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama