Dětské zvyky

20. června 2012 v 22:08 | Alexandra Gryffin- Fox |  Netopýří (ú)lety
Jsou věci, které jste dělali jako malí, a ať jsou sebezvláštní, stále pokračujete v jejich udržování. Moje peřina musí být otočená knoflíčky nahoru a u nohou, jinak na mě vylezou strašidla. Jediná zapálená svíčka nezůstane neposkrvněna; uchýlnost rýpaní do horkého vosku, které je potom rozlitý všude. A proč to vůbec píšu? Při sprchování jsem se chtěla osušit, ale z ručníku na mě vylezl kleštičkář (perce-oreilles), což mě téměř dohnalo k šílenství. Jako malá jsem z nich měla velký respekt, který stále přetrvává, a proto jediné možné řešení bylo mrsknout s ručníkem, párkrát po něm poskákat, vyhodit ho ven za okno a vzít si nový. Máš to, ty hmyzí mrcho!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Livien Livien | Web | 21. června 2012 v 20:05 | Reagovat

:D no do svíčky já rýpu taky úplně vždycky (teda až poté, co do horkýho vosku namočím každý svůj prst) :D každopádně z hmyzu já mám respekt tak nějak všeobecně. Tuhle mi podobná potvora lezla po peříně, takže následoval stejný proces a pak jsem šla spát do obýváku na gauč. :/

2 Alexandra Gryffin- Fox Alexandra Gryffin- Fox | Web | 1. července 2012 v 19:53 | Reagovat

[1]: Ble fuj mrchy. :D Každopádně jsem zjistila, jak se to zvíře jmenuje doopravdy - škvor. Myslím, že můj název kleštičkář je o mnoho výstižnější. :/

3 Krutomýval Krutomýval | 1. července 2012 v 20:27 | Reagovat

Kleštičkář je super. Teda to slovo. To zvíře ne ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama