Myšlenkové proudění řízlé vlněním

27. května 2012 v 22:27 | Liščičí |  Netopýří (ú)lety
Připadám si jako nenapravitelný případ. Opakuju staré chyby, i když vím, že to není nejlepší nápad, domluvím si nějaké to vysmahnutí ven sobotní večer, ale nakonec nikam nejdu, dělám věci na poslední chvíli, používám příliš "velmi" v jednom psaném celku a co je nejhorší, váhám. Pořád.

Od měnění šatů, když jdu ven, se to dostalo až ke zrušení minulého blogu (nyní ve stádiu archivace) nebo k výběru školy. Nebaví mě to, ale představa, že mě výsledky mého rozhodnutí neuspokojí je děsivá. Úzkost z budoucnosti, jak by se to kvůli nedostatku vhodnějších termínů dalo nazvat, nabírá obrátky a já? Šílím. Opět kladu nevhodné otázky nevhodným lidem a divím se, když mi odpovídají.
Jediná věc, kterou bych teď chtěla víc než prázdniny, je někam se schovat. Zalést si do nory a počkat až se to okolo mě přežene jako letní bouřka. Nelíbí se mi představa, že budu muset udělat přijímačky a cítím se paralyzována pouhým slovem test. Rovněž se mi vážně stýská po domovině. Švýcarsko je sice krásná země, ale když vám zde chybí doopravdy spřízněná duše, která by s vámi sdílela malé radosti života, není to ono.
Nedělní podvečer jsem trávila nad novinkami, které potřebuji znát na žurnalistiku. Zabrousila jsem do archivu a z početných nadpisů jsem se pokoušela ulovit střípky událostí. Začátek u prvního července, konec u devátého července. Výsledek jsou svě A5 hustě popsané mým drobným tyrkysovým pravopisem.
Jediná věc, co mě udržuje nad zemí, jsou večerní hovory s R. Někdy ani nemluvíme - jen vraždíme děvky v bangu (jistá karetní hra) nebo kácíme zombíky v zombie bowlingu v Plant vs. Zombies. Pro oba je to přijatelná výmluva, kdy nemusíme myslet nebo se soustředit na opravdové věci.
Snad vstanu z bahna, v němž jsem se plácala dlouhou dobu a pokud všechny svaté škeble pomůžou, podaří se mi konečně něco napsat ohledně mého více jak půl roku plánovaného dračího světa. Ale nepohrdnu i něčím jiným. Třeba začátkem nové blogové éry, kde mě nebude sledovat kdejaká existence. :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Livien Livien | Web | 28. května 2012 v 15:26 | Reagovat

Utíkáš od něčeho, čeho se mé maličkosti nikdy ani nepodařilo dosáhnout. Nyní mluvím o Tvém blogovém světě, protože o tom reálném nemám právo mluvit. Vždycky, když jsem znovu začínala vkládat články, stála jsi mi jako inspirace právě ty. Tvůj neotřelý názor na svět, názor na všechno, ironické poznámky, noo...škoda mluvit. :D Ať chceš nebo nechceš, stala ses jednou z velmi zajímavých osobností blogového světa, kterou už nelze jen tak vymazat. Změnila jsi sídliště, ale drobnosti, které Tě tak charakterizují jsou zde s Tebou a....bohužel...dříve nebo později se znovu proflákne kdo jsi. Každopádně nejhorší na tom je, že Tě vážně chápu, zrovna já se stěhuju poměrně často a i tak ví o mém blogu tolik lidí. Asi mi to je zatím jedno, ale jednou? Kdoví. Nejtěžší vždycky je opustit tu hromadu práce a hodiny života, které jsi tomu věnovala, a ačkoli se mi to stále absolutně nedaří vyjádřit, jsem poctěna, že jsi mi dala vědět, a že patřím do skupiny povolených blogových existencí a podivných potvor. :D
Jinak - držím pěsti, ty přijímačky zvládneš a pokud stále trvá ta žurnalistika v Praze, doufám, že se tam příští rok sejdeme. (Teda, já na jiném oboru, ale neskutečně ráda bych tě pozvala na kafe. :P)

2 Livien Livien | Web | 28. května 2012 v 15:26 | Reagovat

Ehm...v tom okýnku to tak dlouhý nevypadalo, faaakt. O:) :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama